Stmívá se - 1.série

Přehled povídky

Autor

Lucanus (alias Lord Smoug)

Diskuse

zde

Hodnocení

1,36 | 97x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Vybrat sérii

Seznam dílů 1.série

15.díl - Dědictví rodu

„Slyšte, synové a dcery Nordmaru. Ve dnech nadcházejícího soumraku, které teprve nastanou, přijde k nám On, s žádostí o pomoc. My jej však zavrhneme a pošleme jej pryč s hanbou. Nehledě na naši reakci, On nás povede do stínu a On nás z něj opět vyvede. Pouze v jeho moci bude zvítězit ve válce, strašnější než kdo poznal. Jeho příchod bude zvěstován ztracenou vládou v naší vlastní zemi, kterou nám vrátí a pak nás opustí. Vrátí se však, abychom jej mohli odmítnout. A přesto nás vykoupí svou vlastní krví. Pouze On je hoden nést titul Lorda Severu. A my si jej také zvolíme. Budeme jej následovat, až k hranicím smrti. Až však přijde čas, nepochybně jej opět ztratíme, neboť nic netrvá věčně. A tak, jako zanedlouho zemřu já, jeho předek, zemře i on.”

Citace proroctví z poslední strany Kroniky nadvlády, vysloveného samotným Akaschou.


Grim ležel na lůžku, vystlaném kožešinami, s obvazem na boku. Okolo jeho postele stáli oba zbývající Vůdci, společně s nimi i Eldar, Lee, Gorn, Milten a Aysha.
„Vůbec nevím jak se to stalo,” vyprávěl zrovna Grim. „V jednu chvíli jsem stál a bojoval, asi s třemi protivníky. No a pak se mi zatmělo před očima. Jediný, na co si vzpomenu, je jak jsem se probral a nade mnou stál mistr Milten. Ptal jsem se jak dopadla bitva. No a on mi odpověděl, že zatím se nepřátelé stáhli, ale ještě není vyhráno. Chtěl jsem jít bojovat, ale Aysha mě zastavila. Teď mi povězte, jak to dopadlo?”
Eldar se nadechl a spustil.
„Máme hodně ztrát a hodně zraněných, ale zvítězili jsme. Svůj podíl na tom mají i další Klany. Kdyby nepřišli jejich válečníci, nedokázali bychom je s Leem zadržet dlouho.”
Pak se pustil do zevrubného líčení bitvy, ale nevěnoval se podrobnostem ohledně souboje mezi jím samým a Artem. Kdežto souboj Leeho proti Scarovi vylíčil.
Po dlouhém rozhovoru se odebrali do svých chatrčí, ale Eldarovi nemohlo uniknou, že Kerth z něj nespouští oči a pořád si něco šušká s Tjalfem.
Lee a Aysha už byli vevnitř srubu, když ho Kerth oslovil.
„Chtěl bych s tebou mluvit.”
Eldar se otočil a probodl Vůdce Klanu Ohně zkoumavým pohledem.
„Bude lepší, když přijdeš sám,” řekl.
„To bohužel nepůjde,” odvětil Vyvolený, nezapomínaje na rozhořčení, které cítil, když právě Kerth s Tjalfem rozhodli o nevyslyšení jeho prosby.
„Nemám co skrývat před svými přáteli a už vůbec ne před svou láskou.”
„Myslím, že to co ti chci říct, by mělo vědět co nejméně lidí,” odvětil Kerth, bez známek podráždění.
„A myslím, že bys řekl to samé, kdybys věděl o co jde.”
Eldar se zamyslel.
„Bude to něco důležitého, ale nedovolí si odmítnout mé požadavky, když mluví tak vážně,” pomyslel si. „Pokud ovšem nebudou mé požadavky příliš velké.”
„Dobrá, souhlasím,” řekl a bylo vidět, jak si oba Vůdci oddechli.
„Mám však jednu podmínku,” dodal a nečekaje na odpověď spustil.
„Trvám na tom, že se mnou půjde Aysha.”
Oba Vůdci zkameněli. Nakonec promluvil Kerth.
„Když jinak nedáš. Smyj špínu bitvy a přijdi do domu Vůdců.”
Eldar kývl a vešel do srubu.
Lee i Aysha na něj zvědavě hleděli.
„Co po tobě chtěli?” otázal se Lee.
Eldar chvíli zvažoval své možnosti, ale nakonec se rozhodl svému druhovi v bitvě říct pravdu.
„Nevím, ale bude to něco důležitého, protože byli dost tajemní.”
Začal si svlékat svou zbroj. Když byli všechny části dole, pečlivě se na ní podíval, aby zjistil škody bitvy.
Zbroj nebyla nijak vážně poškozená. Na několika místech byly drobné škrábance od ostří nepřátelských zbraní, ale žádný z nich nebyl natolik přesný, aby byla zbroj vážněji poškozena. Z dálky by si nikdo těchto vad ani nevšiml. Jedinou skvrnou na jejím obvyklém vzhledu byly fleky od krve, které pokrývaly většinu zbroje. Skřetí krev se na pravé rukavici mísila s krví Arta a výsledná barva byla pěkně odporná.
„Lee, mohl bys tu zbroj nechat vyčistit a zanést do kovárny, aby vyhladili ty rýhy?”
Lee se na zbroj kriticky podíval a pak jeho pohled sjel na Vyvoleného.
„Detailisto,” řekl, ale chopil se zbroje a odešel ze srubu.
Podíval se na Ayshu.
„Měli bychom jít do domu Vůdců, Kerth nám chce něco říct.”
„Měla jsem o tebe hrozný strach,” zašeptala a začala jej vášnivě líbat.
Po chvíli přestala a čekala na Eldarovu reakci.
„Také jsem se bál lásko, ale měli bychom jít.”
Jen přikývla a opět jej políbila.

Sotva prošli dveřmi a zavřeli, Kerth jej oslovil.
„Ehm... Jsem rád, že jste přišli... Oba,” dodal po chvíli váhání.
„Dlouhou dobu jsem si nebyl jist, zda ti to říct nebo ještě čekat až se vyplní všechny části, ale teď je mi jasné, že jsem ti to, co se ti chystám říct teď, měl říct už dávno.”
Eldar mlčel a nepřerušoval jej.
„Jako potomek krve Akaschovy jsi nesmírně mocný, ale jsem si jist, že ty jsi ten, o kterém mluví poslední slova, jež Akascha vyřkl na smrtelné posteli.”
„Cože?” otázal se Eldar.
Ayshe zamrzl nečitelný výraz na tváři.
„Ano, je to pasáž z Kroniky Nadvlády,” odvětil mu Kerth.
Dříve než stačil Eldar něco namítnout začal opět mluvit.
„Z poslední stránky.”
Podal mu svitek.
Eldar jej rozvinul a zahleděl se do něj.
Po dlouhé době zvedl oči a podíval se na oba Vůdce.
„Proč jste mi to neřekli dřív?”
„Říkal jsem, že jsem měl, ale bál jsem se, že nemusíš být tím kým bys být mohl podle toho proroctví a tudíž bys jen mohl této vědomosti využít,” řekl Kerth.
„Čekáte, že vás tedy sjednotím pod jedinou vlajkou a povedu do nadcházející bouře?”
„My nečekáme,” konstatoval Vůdce s pohledem zabodnutým v jeho očích.
„My to víme. Jak bylo řečeno, tak se také stane. Svému osudu neutečeš. Ale je tu ještě něco, co bys měl vědět. Dědictví Akaschy, které má být předáno muži z proroctví. To znamená tobě.”
„Ale o takovém dědictví jsem nikdy neslyšel,” podivil se Vyvolený.
„Záznam o něm byl vyňat z Kroniky, společně s proroctvím,” odvětil Kerth a odešel k truhle úplně vzadu.
Pomalu ji odemkl a vytáhl podlouhlý balík, zabalený v kůži. Poté odešel zpět k Eldarovi.
Poklekl a nabídl mu balík na napřažených rukách.
„Jak bylo řečeno, tak se stane,” pravil.
Eldar uchopil balík a začal odmotávat pruh kůže.
Poslední kousek spadl.
Držel v rukách meč v nádherné kožešinové pochvě, se znakem Nordmarské orlice, vyšité na ní.
Vyvolený na meč zíral s posvátnou úctou. Věděl, co to je. Akaschův meč. Vykovaný před dávnými věky největšími kováři z Nordmaru. Ostří hodné válečníka.
„Hle, Lord Severu. Muž z legendy ožil a přišel k nám, aby naplnil naše naděje a svůj osud,”
pronesl Kerth a poklekl společně s Tjalfem. Aysha jen překvapeně zírala na Eldara, který stále držel meč v rukou.
Odhodlal se.
Tasil...
Načítám data ...
Nahoru