Ariisova zkáza

Přehled povídky

Autor

Fanatik

Diskuse

zde

Hodnocení

1,67 | 6x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

14.díl

Prach zamořil úplně celou místnost. Dotěrné, malé částečky prachu se jim draly do plic, očí, do vlasů. Těžce kašlali. Pak prach začal ustávat, začal se usazovat, všichni čtyři pomalu začínali vidět.. Nakonec se úplně usadil. Oprášili se. Všichni zamířili své pohledy k části místnosti za spadlou zdí. Byla to malá místnost s úplně holými zdmi, jen uprostřed spatřili kamenný podstavec, kolem něhož lehce svítila temně černá záře a na něho dopadal měsíční svit z kulatého okna. Překročili sutiny spadlé zdi a přistoupili k podstavci. Na něm ležela tlustá, černá kniha a vedle ní překrásný, dlouhý, jednoruční meč s krásně tvarovanou a zdobenou čepelí.

"Tak tohle jsou ty Beliarovy poklady." užasl Daisn.
Lee si zkusil potěžkat meč. Ariis ohmatal knihu a zkusil ji otevřít. Nešlo to. Byla zapečetěna, ale ne ničím pevným, pouze magií, která neumožnila otevření. Uprostřed byl zlatem zapuštěný Beliarův znak. Úplně navrchu byly nějaké symboly.
"Jak se do ní dostaneme?" zeptal se zamyšleně Ariis.
"Ten meč je parádní. Přesně sedne do ruky." ohodnotil blaženě Lee.
"Dávej si pozor, Lee, přece jen je to z temnoty." varoval ho Ariis.
"Odpověď možná najdeš na tom pergamentu." usoudil Diego, přistoupil k dřevěnému stolku, který byl pokryt obrovskou hromadou prachu. Smetl velkou vrstvu a vzal do ruky knihu Černé magie, v níž Pyrokar našel ten prastarý kus papíru. Diego jí prolistoval a vytáhl pergament. Pak se vrátil k Ariisovi a podal mu ho.
Ariis si prohlídl symboly na knize a symboly na pergamentu v pravém horním rohu.
"To je klíč. Znaky se shodují. Zkusím to přečíst." usoudil. Ariis se nijak nerušen a ohromně soustředěn zahleděl na neznámá a různě tvarovaná písmena. "Kar cha le es, kes erra ir eess." vypustil ze sebe hlubokým hlasem.
Kniha se s cvaknutím odemkla. Otevřela se na první stránku popsanou Beliarovým písmem. Ariis spěšně prolistoval několik stránek.
Najednou se do místnosti rozrazily dveře. Celou skupinku vyrušili dva mágové ohně.
"Co se to tu děje? Celý kostel nám padá na hlavu!" spustil jeden z nich mohutným hlasem. Byl oděn do stejné róby, jako měl Pyrokar, byl to muž mohutné postavy s šedivým plnovousem a dlouhými černými vlasy. Ten druhý mág byl nižší hodnosti. Rychlým krokem došli ke skupince.
"Objevili jsme Beliarovy poklady, mistře." odpověděl trochu rozpačitě Ariis.
"Tak konečně. Jak jste to dokázali? Pyrokar mi říkal, Ariisi, že jsi rozluštit symbol na tom pergamentu."
"Ano dokázal jsem to, mistře Irieli, ale nevím, kde se ta schopnost ve mně vzala."
"Kde je Pyrokar? Měl tu být s vámi!" řekl výhružně.
"Stala se malá nehoda. Seslal proti mně ohnivou vlnu, ale ta se obrátila proti němu a zabila ho, je mi to moc líto."
"Néé." rozkřikl se mág. "Náš nejvyšší mág a on je mrtev? Za co nás Innos trestá?" na chvíli se odmlčel. "Co ho dovedlo k takovémuto činu?" zeptal se rozhořčeně.
"Dokázal jsem, pomocí dávného proroctví, jenž bylo napsané na tom pergamentu, najít Beliarovy poklady. Na tom pergamentu stálo, že nalézt je bude moci jen Beliarův vyvolený. Pyrokar mi chtěl zabránit, a tak se mě pokusil zabít, ale kouzlo se obrátilo proti němu." vysvětloval pomalu Ariis, aby Iriela ještě víc nerozzuřil.
"Je nám to moc líto." snažil se Diego ještě zachránit situaci.
"Ticho! slova lítosti mu život už nenavrátí. Čekají nás zlé časy. Budu se muset ujmout vlády nad klášterem. Co jste aspoň našli?" mág překročil sutiny a přistoupil k podstavci.
"Máme tu knihu a meč."
"Hmm ukaž." vyzval a Ariis mu podal knihu. "Bude hodně stará, to písmo nedokáži přečíst, ty by jsi to dokázal?." obrátil se s nevěřícným pohledem na Ariise.
"Pokusil bych se, mistře."
"Dobrá, takže si tu knihu můžeš nechat, nám by byla nanic. Zkus z ní dostat co nejvíc informací." řekl a podal ji Ariisovi. "A co se týče toho meče, je tvůj, ale dej si pozor, byl vyroben samotným Beliarem, ať tě nesvede na cestu zla."
"Děkuji mnohokrát, mistře." odvětil Ariis a lehce se uklonil. "Doma se pokusím rozluštit tuto knihu."
"A teď už běžte!" přikázal mág. "Bylo nám ctí se s vámi setkat." odmlčel se. "A z Pyrokara si hlavu nelamte, vystrojíme mu takový pohřeb a obřad, jaký ještě nikdo z nás nezažil. Innos ho přijme mezi sebe. Za život, který prožil, musí být náležitě odměněn. Zde se narodil a zde taky zemřel. Nikdy se nevzdálil za hradby Kartasu, celý svůj život zasvětil do učení magie, poznávání dějin našich předků a uctívání Innose."
"Děkujeme, patří mu úcta." promluvil Lee.
"Teď už běžte, doma vás určitě netrpělivě čekají."
"Na shledanou." rozloučili se.
"Innos s vámi." odvětil Iriel.

Ariis zastrčil prastarý meč za opasek a knihu vzal do pravé ruky. Ariis, Lee, Diego a Daisn opustili místnost, opustili kostel a vstoupili do temné noci. Venku vál hodně studený vzduch. Počasí se začínalo měnit, pomalu přicházel podzim.
Měsíc spolu s hvězdami tyčícími se vysoko na čisté obloze vesele osvětlovaly krajinu. Koně měli uvázané u skladiště. Odvázali je. Ariis uložil knihu do brašny u sedla. Novic u vchodových dveří jim uvolnil cestu a oni lehkým klusem přeběhli přes most. Na druhé straně zastavili koně, obrátili se. Po chvilce se rychlým během vydali cestou domů...

Před bránu Armydenu dorazili ještě v noci. Na čisté a bezmračné obloze zářilo na tisíce hvězd.
Dva rytíři, jenž měli tu noc službu, je pustili dovnitř. Za bránou přenechali své koně jednomu z domobrany a s novými zprávami a Beliarovými poklady uháněli do Sálu rytířů.
"Gomezovi to řekneme až ráno ne?" navrhl Diego hned, jak se za nimi zavřely do místnosti dveře.
"Jo, teď ho určitě nebudeme budit." odsouhlasil Ariis.
Nakonec se všichni rozešli do svých pokojů. V hlavě se jim honilo nespočet otázek, ale stále nemohli přijít na žádnou odpověď. Nikdo nevěděl co bude dál, zdali je to proroctví pravdivé nebo se někde stala chyba.
Ariis a Daisn se odebrali do svého pokoje. Sundali ze sebe zbroje, Ariis uložil poklady temnoty do šuplíku a ulehl na postel. Dlouhou dobu nemohl usnout, stále si v hlavě přemítal dění z předešlých hodin, stále se snažil pochopit, proč ten vyvolený musí být zrovna on.
"Nikdy." říkal si v duchu, aby nevzbudil těžce spícího Daisna, kterému se díky ohromným nádechům nafukovalo břicho, jakoby chtěl prasknout. "Nikdy se nenechám svést na cestu zla, najdu toho zpropadeného mága a ukážu mu, jak se umí Innosovi válečníci ohánět mečem. Ani jeho černá magie mu nepomůže."
Daisn se rázem prudce otočil na bok, něco vykřikl, spokojeně zamlaskal a nadále si užíval klidný spánek. Ariis se na něho škodolibě usmál. Dál si už z toho večera nic nepamatoval. Jeho myšlení přemohla ho únava...
Ráno se probral za svítání slunce. Daisn už byl na nohou a soukal se do svého brnění.
"Dobré ráno." pozdravili se.
Po několika minutách se vydali směrem do Sálu, kde na ně čekal zvědavý Gomez a chutná snídaně. Ariis s sebou vzal nový meč a knihu. Dobře naladěni vstoupili do Sálu. Gomez, Lee a Diego už seděli u stolu a bouřlivě diskutovali. Toto ráno zde skoro nikdo nebyl, až na pár osamocených rytířů.
"Dobré ráno, pánové." přivítali se.
Ariis a Daisn se usadili na svá místa.
"Zde, pane." položil Ariis knihu a meč naproti Gomezovi. "Toto jsou ty Beiarovy poklady, jenž jsme nalezli v Innose klášteře."
"Tak takové tajemství celou tu dobu Kartas ukrýval." užasl Gomez. "Že si toho nikdo do teď nevšiml. Lee a Diego mi už stihli říct všechno o tom, jak jste se k tomu dostali, ale stále nic nevím, co ta kniha skrývá. Zjistil jsi už něco, Ariisi?"
"Ne, pane, zatím ještě nic. Neměl jsem na to čas. Hned po snídani se na to vrhnu, snad z toho něco dokáži vyčíst, snad nebudou symboly jiné, než na tom pergamentu."
"Myslíš, že nám to pomůže zjistit, kdo je ten temný mág?"
"Budu doufat."
Gomez si přisunul knihu a otevřel ji na první straně. Zamyšleně si prohlížel stránku. Poté prolistoval několik dalších stran. Všechny byly popsány Beliarovým písmem, na některých byly různé kresby orků a jiných potvor a nebo symbolů. Spěšně ji prolistoval až na úplný konec.
"No, přenechám to tobě, Ariisi." usoudil nakonec. "A ten meč si nech jako dar za tvou pomoc. Do večere chci od tebe stručný, ale pochopitelný obsah celé té knihy."
"Pokusím se, pane." odvětil Ariis.
"Tak se dej do snídaně, ať můžeš co nejdřív začít."

Po vydatné snídani Ariis zůstal v Sálu rytířů. Přisunul před sebe knihu a otevřel ji na první straně a maximálně soustředěn se ponořil do překladu a rozlušťovaní obsahu knihy. Vždy se chvíli díval na text a pak začal symboly vyslovovat v Beliarově řeči. Po chvilce přeložil do lidské řeči a postoupil na další stranu. Ostatní chvíli mlčky přihlíželi, ale po nějaké chvilce se každý rozešel po svých, nikdo nechtěl rušit zadumaného Ariise. Sem tam se přišel podívat náhodný paladin nebo rytíř a pořádně se podivovali, co to tam dělá. Práce mu šla výtečně a hlavně rychle...

Nastal večer, slunce zašlo za kopce, vládu převzal měsíc.
Poddaní začali na stůl přinášet nádobí, mísy, tácy, příbory a poháry. Pomalu se k večeři začali scházet i paladinové i rytíři.
Dostavili se i Diego, Lee a Daisn a hned za nimi Gomez. Všichni se usadili na svá určená místa.
"Tak, Ariisi, co všechno jsi zjistil?" spustil Gomez.
"No." začal. "Jako první jsem zjistil, že se kniha jmenuje Lan Essena. Byla sepsána něco před sedmi tisíci lety před Innosovým letopočtem. Je dost obsáhlá a tlustá, prvních asi dvě stě stran pojednává o příchodu temnoty na zem a její nadvlády. Takový nezáživný kecy, to jsem přeskakoval. Zrození prvních skřetů, vláda prvního temné mága, obléhání Myrtany a ke konci bylo dokonce zmíněné i zrození Kreegra a jeho tažení. Tohle by se mohlo hodit mágům ohně, kteří zkoumají Beliarovu i Innosovu historii. Zbytek knihy obsahoval přesnější informace o tom proroctví a o Beliarově vyvoleném. Zjistil jsem, že ten meč se jmenuje Gar-Alos, byl vyroben při absolutním triumfu temna nad světlem. Byl ukut z tvrzeného, magického oru požehnaného samotným Beliarem, a proto asi vydržel ty tisíce let uschovaný v klášteře. Ta kniha a meč byly v Kartasu uschovány někdy od doby, kdy temnota pronikla i do Myrtany, tehdy nazývanou jako Lag-Aad. Kartas byl vybudován nejvyššími Beliarovými kněží. Innosovi mágové se ho zmocnili při osvobozování Myrtany od všech Beliarových přisluhovačů, někdy na přelomu našeho letopočtu. Od osvobození Myrtany Innosovými válečníky se také počítají letopočty. Všichni Beliarovi kněží byli vyvražděni, a tak bylo pohřbeno i tajemství, jenž v Kartasu ukryli. V knize je dále zapsáno úplně dopodrobna vše významné, co se tento rok stalo. Invaze desetitisíců orků proti lidem, zásah Innosových válečníků, zabití vůdce skřetů. Ta kniha všechno předpovídala. Už před tisícemi let znali budoucnost. A teď pořádně poslouchejte." zdůraznil Ariis svá slova. Všichni ostatní mezitím úplně v šoku pohlcovali nové a nové informace. "Zjistil jsem to nejdůležitější, po čem stále pátráme. Ten temný mág, nekromant, který se nám zjevil před Armydenem, se jmenuje Zayryx. Celou tu Kreegrovu armádu sestavil a poslal do Myrtany. To on je zodpovědný za smrt všech těch nevinných lidí. Dále je s ním spjatý i jeden dávno zapomenutý drak, jmenuje se Fergeador a žije někde v Hargaských horách úplně na severu Myrtany. Je tu zaznačena i přesná mapa Fergeadorova sídla. Prý se k tomu mágovi nedá dostat žádným jiným způsobem, než prostřednictvím Fergeadora. On je takový přechod mezi našim světem a Zayryxovou pevností, která se nenachází nikde na této planetě. Píše se tu také, že drakovi nedokáže ublížit žádná čepel, vyrobena pod lidskýma rukama. Dokonce je tam i napsané, že se při plnění proroctví, za ním vydá nejmocnější Innosův paladin, ale jak to dopadne tam zapsané není.

Dost mě to děsí."
"To je jasné, Ariisi." přerušil ho Diego. "Jediný způsob, jak ochránit celé lidstvo a zničit hrozbu skřetů je, vydat se za tím drakem, zabít ho a dostat se za Zayryxem." pronesl s vražedným úsměvem.
"No právě to mě děsí, Diego. Když to ta kniha předpovídá, tak to určitě nedopadne dobře."
"Nedopadne to dobře jedině pro toho mága." ušklíbl se Diego.
"Dozvěděl jsi se, Ariisi, ještě něco?" zeptal se Gomez.
"Ne, víc už tam toho není." pokrčil rameny.
"Odvedl jsi skvělou práci, Ariisi. Těch informací je až moc." ohodnotil Lee.
"To znamená, že se vydáš do těch Hargaských hor zabít Fergeadora?" zeptal se nejistě Daisn.
"Asi to budu muset udělat. Dal jsem slib, že tuto situaci vyřeším a dovedu do zdárného konce."
"A to i přesto, že se v té knize píše, že ho nejde zabít žádným lidským mečem?"
"Snad to půjde Gar-Alosem." vzdychl Ariis.
"Doufám, že nás vezmeš sebou." zeptal se Lee.
"Ano, rád. Ale stejně byste mi s ním nepomohli."
"A Zayryxe chceš zabít taky sám?" usmál se Diego.
"No dobrá."
Nakonec se všichni dali do lahodně vonící večeře, sice ne všichni s lehkým srdcem, čistou hlavou a dobrými myšlenkami, ale hlad byl přece jen silnější ....
Načítám data ...
Nahoru