Ariisova zkáza

Přehled povídky

Autor

Fanatik

Diskuse

zde

Hodnocení

1,67 | 6x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

4.díl

Ariis a Lee prošli přes nádvoří, bránou a zabočili doprava, směrem k aréně. Po pár krocích vedených kolem několika dřevěných obydlí došli k vojákovi, který měl arénu na starost. Seděl na lavici za stolem a zrovna neměl nic na práci.
"Pusť nás dovnitř, vojáku." obrátil se na něj Ariis.
"Ano, pane." odpověděl voják, bleskově vyskočil z lavičky, došel ke dveřím od arény, odemkl je a vrátil se zpět na své místo.
Ariis a Lee vešli. Aréna byla pod širým nebem, žádná budova. Jen zdi vyhrazovaly bojový kruh a nahoře po obvodu byl takový dřevěný ochoz, na kterém se shromažďovali diváci a sázkaři. Byl na něj vstup po schodech ze spodního patra a také byl částí spojen s vyšší částí hradu.
Stoupli si na dva metry od sebe. Uklonili se a tasili zbraně.
"A pravidla?" prohodil Lee.
"Vyhraje silnější."
"Dobrá, nešetři mě, jak je tvým zvykem." ušklíbl se Lee.
Ariis jako první na něj zkusil rychlý výpad mířící na hlavu. Myslel si, že Lee není ještě připraven a není ve střehu, ale Lee byl a hbitě a mrštně se přikrčil k zemi, pak jako když by se vystřelil a srazil Ariise tělem k zemi.
"Dobrá, já tedy otevřu oči, poslepu bojovat nejde." prohodil Ariis ležící na zemi.
"Být místo mě ork, skončil by jsi pod drnem."
"Pokud by si o brnění nezničil sekeru."

Lee odstoupil a Ariis se postavil na nohy. Pak jako první zaútočil Lee a dorážel na Ariise svými útoky. Ten jen blokoval a nechával si od něj odstup. Jak už ho Lee skoro zatlačil ke zdi, tak začal jako obranu používat protiútok. Souboj byl vyrovnaný, ani jednomu se nepodařilo složit soupeře na zem. Na ochozu začalo přibývat lidí, měšťané či domobrana, ženy i děti. Každý chtěl vidět, jak bojují hrdinové. I samotní rytíři se sházeli. Bojovali bez ustání už delší dobu. Meči si na tělo neútočili, zas tak se zranit nechtěli. Pak souboj Ariis ukončil tak, že Leeho donutil k chybě a složil jej na zem. Spustil se ohromný potlesk všech přihlížejících. Byli uneseni a ohromeni z nádherného boje.
"Díky." pronesl Ariis směrem na ochoz.
"Skvělý souboj." ohodnotil Lee, postavil se na nohy a sebral svůj obouruční meč ze země.
"Díky, dost si mě prohnal, bojuješ skvěle." přiznal Ariis.
"Aji ty, Ariisi."

Vyšli z arény a za chvíli se vrátili do centrální budovy. Chvíli si odpočali a počkali na oběd. V pravé poledne začali poddaní podávat jídlo na stůl a do Sálu rytířů se začali scházet vojáci. Všichni seděli na svém místě a jen vyčkávali, až dá Gomez povel k jídlu, ale on prvně začal řeč o chystaném útoku na poslední tábor skřetů u Serendvillu.
"Rytíři a paladinové." začal a stál na stupínku, všichni ho bedlivě poslouchali. Seznámil vojáky o co se jedná jaký je plán, řekl jim o šamanovi a o tom, že je povede Ariis a Diego.
"Potřebujeme 90 rytířů, kteří půjdou tento tábor vymítit. Počítáme s tím, že na hrad orkové nepovedou útok a tak domobrana, která zůstane zde , by měla na dohlídnutí na pořádek stačit." řekl a od stolu vstalo prvních pár desítek mužů, po kratší chvilce i zbytek. U oválného stolu zůstalo sedět už opravdu hodně malý počet rytířů, čítající něco kolem dvaceti. "Dobrá, zítra za svítání se vydáte do Serendvillu, nezapomeňte si naostřit meče. Cesta by vám měla trvat něco kolem pěti dnů. Teď se pusťme do jídla." vyzval a všichni se dali do oběda. Ariis se poté připravoval a s Leem se dále cvičili na příští den ...

Ráno, ještě za jasné noci, vstal. Hvězdy a měsíc byly stále na obloze bez mraků a slunce bylo ještě schované za obzorem. Vsunul se do rudného brnění, nasnídal se a šel si do stájí osedlat koně. Tam na něj čekal Diego.
"Dobré ráno, Ariisi." pozdravil jej.
"Ahoj Diego."
"Máš už svého koně?"
"Ne, zatím jsem žádného nepotřeboval a žádný mi nebyl přidělen."
"Tak si pojď vybrat." pobídl jej Diego. Stáje byly hodně rozlehlé, bylo v nich umístěno několik set koní, které mělo na starost plno poddaných a kočích. Celá budova zapáchala nepříjemným koňským puchem výkalů a moči. Tahle jedna část stájí byla jen dlouhá ulička a po levé a pravé straně byli umístěni koně. Všechny zvířata byla umístěna v málo prostorné místnosti, ve které měly problém se otočit.

Ariis stálým krokem následoval Diega dál uličkou. Diego pořád cosi mumlal, ale Ariis mu nic nerozuměl. Asi si říkal, který kůň je volný a který už má nějaký rytíř.
"Toto je skvělý kůň." řekl Diego a zastavil se u dvířek. Za ním se ozývalo koňské frkání a jiné možné zvuky, co zvíře vydává. Ariis vešel dovnitř a před sebou spatřil krásného hnědého hřebce. Vypadal přátelsky a i od cizího tvora se nechal pohladit a rychle se s Ariisem spřátelil.
"Vidím, že ses spřátelil rychle." prohodil Diego. "Tenhle kůň je dost rychlý, hodně toho unese a vydrží běžet na dlouhé vzdálenosti."
"Díky, Diego. Vypadá, že se mu líbím." odpověděl s humorem Ariis. Kůň mu mezitím olizoval holou ruku, ze které měl sundanou rukavici a zvíře se tvářilo přátelsky a spokojeně.
Slunce se už dralo na obzor a první paprsky začaly oslňovat zem. Ve stáji se už muži scházeli a připravovali své koně na dlouhou cestu. Nakonec všichni nastoupili před bránu a Gomez před ně předstoupil.

"Dnes, dnes rytíři vymítíte poslední skřety z naší země. Snažte se šamana chytnout, aniž byste ho museli zabít. Nechť Innos vede vaše skutky a meče! Buďte opatrní!" takto se s nimi Gomez rozloučil
"Vzal si tu síť?" šeptl Ariis na Leeho.
"Jo, mám ji."
Vojáci nasedli na koně a za mohutného dusotu kopyt se vydali na cestu. Ariis jel na krásně hnědém koni s Diegem a žoldnéři úplně vepředu a vedli celou skupinku 90 jezdců, dunivě běžícími za nimi. Jelikož běželi po rozlehlé pláni bez zeleně, mohutný prach se zvedal do obrovské výše. Zlatě lesknoucí hříva Ariisova koně hrdě vlála ve větru. Pohyboval se s neuvěřitelnou rychlostí, snad rychleji než vítr. Za první den urazili víc než 50 kilometrů. První část výpravy běželi několik desítek kilometrů po holé pláni, která se táhne už od Khorinisu, jen s výjimkou pár Khoriniských lesů, po hrad a mnohem dále na sever. Slunce se už schovávalo za obzor a vyzařovalo poslední červené a naoranžovělé paprsky. Měsíc se dral na pozici žhnoucí koule. Během několika minut vyšly i první hvězdy a slunce úplně zmizelo z obzoru. Ariis a jeho skupina vběhli do lesa, který ukončoval rozlehlou a pustou pláň. Dostali se na mýtinu, která byla ze všech stran obklopena hustým a neprostupným lesem. Byla tma a z lesa vycházely podivuhodné, až skoro děsivé zvuky. Celá příroda spala, jen noční zvířata vycházela ze svých úkrytů.

Ariis zastavil koně, otočil se ke svému vojsku a dal povel, ať všichni zastaví.
"Stát!" pronesl zvučně na celý les. "Už je tma, zde rozděláme tábor." přikázal a všichni muži slezli s koně. Každý muž si vezl stanové kolíky, látku, tyčky na vytvoření stanu a také nějakou kůži, na které se dá spát, vodu a trochu jídla. Jiní měli i kotlíky na rychlé uvaření masa, či polévky.
Ariis sundal batoh ze svého koně a vybalil jej. S Diegem se usídlili ve středu mýtiny, žoldnéři měli si stavěli svůj stan o kousek dál. Za několik minut měli obydlí hotové a mohli do něj dát všechny své věci. Koně si uvázali ke kolíkům. Naštěstí se zvířata pásla sama a tak vojáci nemuseli vozit potravu i pro ně. Po chvilce měli všichni stan hotov. Ariis si všechny svolal k ohni, který rozložil hned vedle jejich stanu. Obrovský plamen vesele a nebezpečně plápolal k černému nebi plného hvězd. Dřevo, za temného svitu Měsíce a klidné noci, v ohni jen praskalo a vystřelovalo jiskry do okolí.
Načítám data ...
Nahoru