Všichni v sále spolu hovořili, řešili všemožné věci, ale nejčastěji to, co se stalo na bitevním poli. Gomez Ariise posadil hned po jeho pravé ruce, přímo naproti Diega a žoldnéři seděli vedle Ariise. Prvně řešil Gomez s Ariisem jak to u Innosových paladinů chodí, ale po chvilce došla řeč na bitvu.
"Stále mi vrtá hlavou, kdo to byl zač." řekl zamyšleně Ariis po chvilce rozhovoru.
"Hm, měli bychom to vypátrat." usoudil Gomez.
"Já se toho úkolu ujmu, můj pane. Zkusím vypátrat ze starých spisů, kdo to byl, určitě musejí o něm být nějaké zmínky." odpověděl Ariis.
"Dobrý nápad, předávám ti tento úkol, kdybys potřeboval vojsko, materiály nebo cokoliv jiného, vše bych ti dodal."
"My bychom ti, Ariis, pomohli, pokud bys potřeboval nějakou vojenskou pomoc." řekl Lee.
"Díky Lee. Hned zítra něco zkusím vypátrat ze spisů, které jsou zde na hradě. Také se stavím za mágy ohně do kláštera blízko Khorinisu."
"Ten muž byl mág. Snad v klášteře bys našel nějaké informace."

Poté o tom ještě dlouho hovořili. Poddaní donášeli nové víno a přilévali. Oslava trvala dlouho do noci. Celé hodiny bylo co probírat. V pozdních hodinách už šla na všechny muže těžká únava z alkoholu a vyčerpání.
Gomez poté vstal od stolu a pronesl. "Vojáci, náš nový paladin se ujme pátrání po temném mágovi. Budeme doufat, že brzo dosáhne dobrých výsledků. Touto hodinou ukončuji naše oslavy. Rozejděte se prosím do svých domovů. Innos s vámi!" ukončil Gomez. Všichni muži se zvedli od stolu a pomalým a rozvážným krokem odcházeli ze sálu. Za pár minut zbyli jen Ariis, žoldnéři a Gomez.
"Pojď se mnou, ukážu ti, kde bude tvůj pokoj." vyzval Gomez Ariise. "A vy." obrátil se na Leeho. "Pokud chcete u nás přenocovat, máme volné pokoje."
"Zůstaňte, prosím, přátelé." přemlouval Ariis.
"Ano zůstaneme, králi." odpověděl bez rozmýšlení Lee.
"Dobrá, následujte mne." pobídl s úsměvem Gomez.

Hned napravo od stupínku, kde většinou vystupoval Gomez, je vchod do spleti chodeb centrální budovy, kde sídlí Gomez, jeho poddaní, někteří rytíři a paladinové. Vstoupili do dlouhé chodby a zabočili doleva. Po pár krocích došli na konec a zabočili doleva. Po chodbě chodili dva vojáci jako stráž. Na zemi ležel ručně tkaný červený koberec zabírající přesně střed. Na zdech visely obrazy různých lidí, nejspíš předchozí panovníci, všemožné zbraně a také v každém rohu stály modely paladinských brnění. Na levé straně byly pokoje poddaných, napravo byla velká kuchyň. Došli na konec chodby. Přímo naproti celé skupince byly masivní kovové dveře a je hlídal jeden voják. Dále po chodbě doleva jsou na konci dveře vedoucí do Gomezovy ložnice. Je hlídali dva vojáci.
"Zde." začal mluvit Gomez na Ariise ukazujíc na dveře. "Bude tvůj pokoj." Gomez přistoupil ke dveřím a klíčem je otevřel. Vstoupil dovnitř. "Vstup." pobídl. "Tady můžeš vždy v klidu usínat, probouzet se a přemýšlet. Je zde také plno místa na tvůj majetek, šaty, zbroje a zbraně." řekl a předal Ariisovi klíč od pokoje.

"Děkuji." odvětil Ariis a vstoupil dovnitř. Rozhlédl se po pokoji a byl unesen jeho krásou. Dříve, ještě za domobranu, spával v kasárnách, kde byla jedna místnost společná ložnice pro plno vojáků. A teď zde má svůj vlastní pokoj zdobený mramorem, stříbrem, dřevěnou podlahou a stropem a pln nábytku. Od stojanů na zbroj, truhel přes stůl a židle až po svícny a postel.
"A vy, drazí spojenci, následujte mne do vašich pokojů." řekl nakonec Gomez a zmizel s žoldnéři v chodbě.
Ariis si sundal paladinské brnění a umístil jej na stojan. Pod brněním měl jen své lehké kožené šaty. Poté si došel do Sálu rytířů pro svou rudnou zbroj a magický meč. Vzal stojan a meč, přemístil je do svého pokoje, postavil ho vedle paladinského brnění a meč položil na stolek vedle postele. Ariis toho sebou moc neměl. Jen svou zbroj a meč, své zlaťáky měl schované u Leeho doma.
Ariis se cítil unaveně a tak si sundal i své kožené oblečení, zavřel dveře a ulehl. V noci nespal klidně. Budil se z hrůzných nočních můr a stále se potil. Ze spaní pořád vykřikoval a převracel se z jedné strany na druhou.

Ráno se probudil, celý nevyspaný. Probudil ho sluneční svit, který dopadal přímo na něj. Venku byl překrásný jarní den. Noc skryla stopy po mohutné bitvě. Ariis se posadil na okraj postele, protřel si oči a opláchl si obličej v míse s vodou. Oblekl se do kožených šatů a vsunul se do paladinské zbroje. Vzal svůj magický meč a zasunul za opasek. Skřetí krev dokonale na čepeli uschnula. Došel na chodbu, odkud vedl vchod do Sálu rytířů. Nakoukl do něj a spatřil celý stůl obložený všemožným jídlem a místnost plnou mužů.
Na zlatě se lesknoucích tácech byly různé druhy masa, v proutěných košících byly chleby,
v keramických mísách byly umístěny všemožné druhy ryb, ovoce zelenina a sýry, také všichni měli svůj pohár naplněný vodou a své talíře se stříbrnými příbory.
V místnosti bylo spoustu rytířů a paladinů. Všichni snídali. Poddaní donášeli a odnášeli nové poháry, jídlo, tácy a mísy. Gomez hrdě seděl na své židli v čele stolu. Po jeho levici seděl Diego a naproti němu byli žoldnéři a společně hovořili. Ariis vstoupil.

"Dobré ráno, Ariisi."
"Přisedni a jez, co hrdlo ráčí." pobídl Gomez.
"Dobré ráno, přátelé." opověděl Ariis a vstoupil. Sedl si naproti Diega a pustil se do jídla.
"Máme informace od našich poslů, že poslední zbytky orků mají sídlo u zničeného Serenvdvillu pod vedením jistého šamana Url-Kammiise. Podle poslových zpráv nevypadají na to, že by chtěli z Myrthany odplout a vrátit se do své země." poté se odmlčel.
"Takže ještě nějací zbyli. Hm, kolik jich je?" zeptal se Ariis.
"Něco kolem jedné stovky. Asi měli původně zařizovat přesun nových orků po pevnině, ale váš zásah jim to přerušil" prohodil s úsměvem. "Kdybys mohl vést vojsko a zničit celý tábor a vymítit poslední skřety z naší země."
"Dobrý nápad, stačilo by nám pár desítek mužů." pak se odmlčel. "Možná ...." zamyslel se Ariis nad větou. "Možná bychom mohli získat nějaké informace z toho skřeta, kdo je jejich vůdce a nebo kdo je poslal."
"Rádi bychom ti s tímto problémem pomohli, Ariisi." připojil se Lee.
"Výborně, ale měli byste ho nechat naživu." přidal se do rozhovoru Diego.
"Díky Lee, rád budu bojovat po tvém boku. A ten šaman ... no, to už by byl větší problém, nechat ho naživu." usoudil Ariis, stále unášen v myšlenkách.
"Nad čím přemýšlíš?" vyrušil jej Diego.
"Jak bychom zařídili, aby ho žádný voják nezabil a on zase nezabil žádného našeho muže." odpověděl Ariis. "Nejspíš bych si s ním měl pohrát já." řekl a ušklíbl se.
"Takže mám svolat vojsko, Ariis?" zeptal se Gomez.
"Ano, svolej, můj pane. Probírání starých dokumentů nechám na někdy jindy, možná to pak nebude už zapotřebí. Takže, vy jedete." obrátil se na Leeho. "A s tebou, Diego, můžu počítat?."
"Samozřejmě. Rád budu s tebou společně bojovat, už se těším, až jim nakopeme zadky." uchechtl se Diego.
"Dobrá tedy, hned po oběde svolám všechny rytíře a paladiny a vybereme sto člennou skupinu pod vedením Ariise a Diega. Přesně v poledne zde zasedneme ke stolu." ukončil Gomez. Poté ještě chvíli rozmlouvali o chystaném útoku, jedli a nakonec se rozešli ze sálu. Lee šel s Ariisem ven. Žoldnéři a Diego zůstali v budově.
"Jsi si jistý tím, že z toho orka vytáhneme alespoň nějaké lidské slovo?." zeptal se ho Lee rozpačitě hned, jak vyšli na sluníčko.
"Orkové umí mluvit lidskou řečí, i když používají tu svou." odvětil mu na to Ariis za pomalé chůze. "Spíš se víc obávám, že ho budeme muset dřív zabít, než nám něco řekne. Jen tak lehce se určitě nedá."

Na hradním nádvoří bylo rušno. V pravé části nádvoří rytíř trénoval muže z domobrany v boji s mečem, pod střechou, přímo naproti hlavní budově, má hrad kovárnu, kde kovář od svítání do tmy buší kladivem na kovadlinu a vyrábí nové meče nebo zbroje. Vedle hlavní budovy je kostel, kde se schází obyvatelé hradu, chudí i bohatí, na modlitby k Innosovi. Někdy tam sídlí mágové ohně, ale dnes je prázdný. Po nádvoří se pohybovalo mnoho rytířů a jednotek domobrany.
"Vyzývám tě na souboj!" vyhrkl po chvilce mlčení Ariis na Leeho.
"Na život a na smrt?" odvětil mu s humorem a trochu zaraženě Lee.
"Přijdeš maximálně o svůj čas. Oba dva si vezmeme naše rudné brnění a své magické meče, ať se rozcvičíme na dnešní útok, souhlas?"
"Přijímám tvou výzvu, ať je souboj vyrovnaný."
"Čekej mne tedy zde, já se půjdu převléct a pak půjdeme do arény."
"Dobrá." přikývl Lee, který byl oděn ve své zbroji s obouručním mečem na zádech. Ariis rychle odběhl do hlavní budovy se převléct do rudné zbroje. Za chvíli byl zpět na nádvoří a společně s Leem směřovali do arény.