Ariisova zkáza

Přehled povídky

Autor

Fanatik

Diskuse

zde

Hodnocení

1,67 | 6x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

17.díl

Drak sebou prudce škubl, postavil se na zadní nohy a zamáchal křídly. Ariis užasl. Nikdy v životě draka neviděl na vlastní oči. Slýchával o nich jen z prastarých bájí a legend, které mu kdysi dávno Denvil vyprávěl. Fergeador byl snad deset metrů vysoký. Břicho měl rudě zbarvené, tlapy a hlavu oranžově a záda a ocas do temně červené pokryté dlouhými ostny. Z huby vydechoval zápach smrti a jeho obrovské, zelené oči plné nenávisti a smrti si prohlížely Ariise. Podrážděně zařval.
"Kdo se opovažuje mě rušit?!" vykřikl mohutným a ohlušujícím hlasem.
"Tvoje smrt." řekl Ariis klidně.
"Ha! Další človíček chce dokázat, že mě obyčejnou čepelí nejde zranit?! Dopadneš jako ti ostatní!" zařval a švihl ocasem do zdi domu, ve kterém byla naházena spousta lidských kostí a různé zbytky zbrojí. "Tihle všichni se mě za tu dobu, co zde sídlím, pokoušeli zničit, ale ani jeden mi neudělal ani škrábanec!"
"Doufám, že budeš překvapený." zamumlal si pro sebe Ariis a tasil Gar-Alos, jež pustil do prostoru temně černou záři.
"Tak konečně jsi tady!" podivil se drak a udělal krok dozadu.
"Tady?!" zeptal se nechápavě Ariis.
"Ano, celé ty roky zde na tebe čekám. Jedině Beliarův vyvolený může mít Gar-Alos! Proroctví se naplňuje! Můj pán tě už očekává."
"Ne! Jsem zde, abych to s tebou konečně skoncoval!" vykřikl po něm Ariis.
"Ha! Stále tomu nevěříš? Jsi Beliarův vyvolený! Jsi silnější, než jsem čekal. Vidím, že stále věříš ve svého pošetilého boha."
"Nikdy ho nezradím! Nikdy!" vykřikl a s řevem se rozběhl k drakovi.
"Stůj!" zařval Fergeador. Ariis se náhle zastavil. Chtěl zabít Fergeadora, ale někdo ovládal jeho mysl, něco mu nařizovalo, ať se nehýbe. Nemohl pohnout nohama.
"Kde je ten tvůj bůh teď?! Cítíš tu sílu? Sílu, kterou ti můj pán může nabídnout? Cítíš ji?!"
"Nikdy se k tobě nepřidám. Innos .... mě .... ochrání! Innos je ...... se mnou!" vykoktal ze sebe s obrovským odporem.
Fergeador ještě víc přitvrdil. Jeho magie ještě víc sevřela Ariisovu mysl.
"Společně můžete s mým pánem vládnout celému světu."
Ariis se pokusil pohnout, udělat krok, ale nešlo to!
"Ne! Ne! Jdi pryč!" řval kolem sebe a oháněl se mečem.
"Hmm, tvá víra je silná, ale tvá touha je ještě silnější! Cítím to z tvé mysli. Poslouchej ji! Vím, po čem tak prahneš! To jediné je moc! S mým pánem ji můžeš získat a takovou, jakou si nedokážeš představit!"
"Jdi z moji mysli!" zařval Ariis. Fergeador ještě víc přitvrdil a donutil Ariise padnout na kolena.
"Poslouchej svou touhu!"
"Ariisi!" ozval se Diegův výkřik. "Zabij ho!"
"Ha! Tví pošetilí přátelé. To oni jsou tvá největší břemena!"
"Diego!" vykoktal ze sebe Ariis.
"To oni jsou proti všemu, v co věříš, neustále tě komandují a něco ti nařizují!" drak se k němu přiblížil. Ariis cítil zápach, jež vycházel z Fergeadorovy tlamy. "Musíš se jich zbavit! To oni chtějí překazit tvé plány a sny! Máš v sobě sílu, o které zatím nevíš, ale brzy ji poznáš! Brzy zjistíš, jaké je sloužit Beliarovi! Jaký je to dar!" uvolnil Ariisovu mysl.
"Ano ..... máš pravdu." řekl chladným hlasem.
"Ták! To je správné! Teď ukaž, co v tobě je!" spustil mohutný smích.

Ariis vstal ze země, vzpřímil se, udělal několik pohybů rukama a něco zamumlal. V podchodu se najednou zjevili tři kostlivci ozbrojeni obouručními meči. Leeho, Diega a Daisna to překvapilo. Tohle v žádném případě nečekali. Než se nadáli, Diego ležel na zemi. Daisn se rychle vzpamatoval, tasil meč a kostlivce obrovskou silou shodil na zem. Rozlítl se na malé kostičky. Lee vystřelil po druhém kostlivci šíp. Ten se také rozlítl na kosti. Posledního kostlivce složil Diego. Nikdo nic nechápal.
"Ano! Vidíš, jaká síla se v tobě skrývá! Ale jsi ještě silnější! Dokážeš ještě víc! Zkus to!"
Ariis znova udělal několik pohybů rukama, něco vykřikl a seslal modrou, magickou vlnu. Ta se řítila obrovskou rychlostí přímo na Ariisovy přátele ....
"Nééé! Diégó!" vykřikl Lee. Ale marně, nebylo už pomoci, nikdo nemohl nic dělat. Magická vlna smetla Diega a spálila ho na prach. Ani jeho tvrzené a magické brnění ho neochránilo. Lee přiskočil k hromádce prachu a poklekl.
"Diego!!" zaúpěl a z očí mu začaly valit slzy. Pln zlosti vystřelil po Ariisovi šíp.
"Správně!" zařval Fergeador.
Smrtící šíp si prorážel cestu vzduchem k Ariisovi. On však rychlým švihnutím meče rozsekl šíp napůl.
"Lee! Pojď! Je to marný! Musíme pryč!" zvolal Daisn a oba se stáhli z prostranství ......
"To je ta síla! Nejen magie! Ale i obratnost a fyzická síla."
"Cítím se mnohem silnější." promluvil Ariis.
"Ano! Tohle ti může Beliar poskytnout! Sílu, moc a neomezenou magii! Ale teď už běž! Můj pán tě očekává!" zařval drak, vyřkl nějaká slova a položil na zem před Ariise teleportační runu. "Zde je runa. Tohle je jediná cesta za mým pánem. Vezmi si ji a opatruj ji."
Ariis sebral runu a přečetl text na ní napsaný. Začala ho pohlcovat temně fialová záře .....

Ocitl se na studené podlaze v nějaké kruhové místnosti s jedním východem. Šíleně ho bolela hlava. Vedle něho ležel Gar-Alos, magický štít a teleportační runa. Runu schoval do brašny, ve které měl knihu, sebral štít a meč zasunul ho pochvy . Pomalu vstal a rozhlídl se. Kolem něho byly jen studené, kamenné stěny. Vyšel z místnosti na křižovatku. Rozhlídl se. Dal se cestou rovně. Neznal to tu, ale něco mu říkalo, kterým směrem se má vydat. Nohy se mu motaly, oči klížily a hlava šíleně třeštila. Narážel od zdi ke zdi. Chodba ho stále vedla dál a dál. Na konci ho zavedla do ohromně rozsáhlé místnosti. Vstoupil dovnitř. Klenutý strop byl několik metrů nad zemí, podpíraly ho čtyři ohromné sloupy. Uprostřed celé místnosti byl vyšší stupínek se schody. Ariis rozeznal trůn a na něm seděla temná postava, která se po chvilce zvedla a pomalým krokem se k němu blížila.
Postava byla oděná v temném, honosném rouchu s kápí přes hlavu. Ariis ji neviděl do obličeje.
"Můj pane." padl na jedno koleno.
"Ariisi, tak jsem se přece dočkal." promluvila postava děsivým hlasem. "Jak se cítíš?"
"Šíleně mě bolí hlava." zaúpěl Ariis. Nekromant natáhl ruku nad jeho hlavu a potichu vyřkl nějaká slova. "Je pryč. Děkuji, Zayryxi."
"Vstaň."
"Smím vidět vaši tvář, pane?" zeptal se Ariis.
"Není to možné, vyvolený."
"Proč?"
"Máš moc otázek, můj žáku. Beliar mne povznesl na vyšší úroveň. Nemám tělo, nepotřebuji jíst, ani spát, ale přesto můžu mluvit. Jsem schopen obrovské magie, manipulace mysli a to vše bez run nebo svitků." řekl a pozvedl hlavu. Ariis zpod kápi viděl jen černo.
"Kde to jsem?"
"V mojí pevnosti. Nenachází se nikde na vašem světě, všechno zde kolem tebe je jen magická iluze, kterou jsem vytvořil. Zdi ti připadají jako pevný kámen, podlaha jako tvrdý mramor, ale opak je pravdou." pak se na chvíli odmlčel. "Máš zde Lan Essenu a Gar-Alos?"
"Ano, můj pane." odpověděl Ariis, vytáhl knihu a tasil meč.
"Ukaž." pobídl ho mág a vzal si oba předměty. Ty však nedržel rukama, pouze magií. "Vidím, že jsem v tobě zanechal spoustu síly, když ani mágové ohně nedokázali přeložit knihu, již sem před tisíci lety napsal." a vrátil mu je.
"Zanechal? Před tisíci lety?" ptal se nechápavě Ariis.
"Ano, vyvolený. Přebývám zde přesně třináct tisíc let. To já jsem vedl úplně první armádu temna, to já dobyl Myrthanu a sepsal Lan Essenu."
"A tu sílu, kterou si ve mně zanechal?"
"Oh ano. Bylo to tehdy, když ses narodil. Na ten den jsem čekal tisíce let. Spal jsi v kolébce sám v pokoji. Byl večer. Když jsem se dozvěděl od Beliara, že jsi se narodil, okamžitě jsem se k tobě přemístil. Tehdy jsem tě obdaroval ohromnou a nepředstavitelnou sílou, kterou jsi objevil až teď. Ale už od příchodu temna do Myrthany bylo předpovězeno proroctví."
"Už od narození mi bylo souzeno, abych ti sloužil. Ale proč jsi poslal Kreegra a celou skřetí armádu?" zeptal se nechápavě.
"Byl už čas. Měl za úkol tě najít a přivést ke mně. Ale tento plán selhal. Nečekal jsem, že budeš mít v sobě tolik síly, aby jsi dokázal zabít Kreegra a jeho armádu."
"Takže ty jsi ho poslal, aby mě už tehdy přivedl. A když se to nezdařilo, tak jsi se zjevil na bitevním poli a vnuknul mi myšlenku, že tě musím vypátrat.
"Přesně tak, vyvolený." Zayryx se na chvíli odmlčel. "Pojď se mnou, něco ti chci ukázat." řekl, obrátil se a pomalým krokem vedl Ariise. "Zde." ukázal na honosnou paladinskou zbroj visící na zdi.
"To je Denvilovo brnění!" vykřikl Ariis.
"Ano. Byl se mnou celou dobu ve spojení. Když došlo k bitvě o Serendvill nebyl zabit, odplul do skřetí země, na sever od Myrthany, do Dargadu."
"Ty jsi ovlivnil i jeho?" zeptal se nechápavě Ariis.
"Ano. Pojď se mnou, rád bych ti ho ukázal." odpověděl nekromant a vystoupali na stupínek. Zayryx vyřkl teleportační slova.

Zjevili se v nějaké kruhové místnosti. Na podlaze byl Beliarův znak, na pravé straně byly police plné knih, nalevo jeden alchymistický stůl, vedle něho stojan s knihou, za nimi byly police plné různých bylin, lahví, lektvarů a nerostů. Nad jejich hlavami se houpal lustr a naproti nim byl východ.
"Vítej v Dargadu."
Načítám data ...
Nahoru